06. 06. 2020

V dnešním Markově evangeliu Ježíš v podstatě vytýká učitelům Zákona dvě nectnosti: marnivost a pokrytectví. Jsou to lidé nečistého srdce, neschopní darovat se Bohu a bližnímu, a i když dávají - jak čteme v tomto případě – velké dary do chrámové pokladnice, ve skutečnosti milují pouze sebe a jsou přesvědčeni, že pro Boha jsou nepostradatelní. Na rozdíl od chudé vdovy, kterou Ježíš vidí vhazovat do pokladnice dvě drobné mince, asi jako několik halířů, tedy vlastně nic. Ale je to všechno co má! Nemyslí si, že je to bůhvíco, ani že „pomáhá“ Bohu, ale má čisté srdce, miluje Boha a zcela se mu odevzdává. Proto ji Ježíš dává svým učedníkům za příklad. Dalo by se říci, že Mistr nalezl to, co hledal.

Pavel, o němž je psáno v prvním čtení, umírající ve vězení a vdova v chrámu. Co mají tyto dvě tak rozdílné postavy společného? Je to odvaha milovat a žít to, v co člověk věří, dovést vlastní víru a vlastní přesvědčení ve svém jednání důsledně až do krajnosti. Z toho důvodu Pavel končí ve vězení, jde vstříc smrti a přitom ještě hlásá evangelium a každým okamžikem vydává vše, čím je. Stejně tak i vdova pochválená Ježíšem. Nemá prakticky nic, ale všechno co má, nabízí Bohu – i to, co potřebuje na živobytí. Věřící neváhá odevzdat Bohu – z lásky a pouze z lásky - vše co má a co je. I kdyby to před Bohem byly jenom „dvě drobné mince“, je to, jako by dal „více než všichni ostatní“, více než celý svět…