9.6.2020

„Vy jste sůl země“ (v.13). „Vy jste světlo světa“ (v.14). Je důležité si uvědomit, že tyto dva krátké výroky, které v Matoušově evangeliu následují hned po blahoslavenstvích, nad nimiž jsme se zamýšleli ve „Slovu na den“ včera, pronáší Ježíš. Jedině on mohl sám o sobě říci: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života“ (Jan 8,12). On je rovněž solí moudrosti, solí, která dává smysl životu člověka na této zemi. My křesťané můžeme být solí a světlem jedině díky společenství s Ježíšem, a toto společenství je třeba každodenně obnovovat. Jen pokud naše dobré skutky oslavují nebeského Otce a jeho Syna, Ježíše Krista, můžeme doložit, že nás inspiruje sám Hospodin, který chce být skrze nás přítomen mezi lidmi, a že on je naším světlem a spásou.

Křesťané dnes jistě chápou evangelium lépe, než ho chápali lidé v minulosti. Právě proto bychom si měli uvědomovat, jaký dluh máme vůči lidstvu. Buď jsme my křesťané schopni prožívat tuto svou odlišnou identitu ve společnosti, a pak jsme skutečně solí, protože této společnosti přinášíme smysluplnost, i světlem, protože z nás vyzařuje světlo Ježíše Krista, anebo jsme tou solí, o níž Ježíš řekl, že ztratila svoji slanost, a proto se nehodí k ničemu jinému, než aby byla vyhozena. Nehrozí nám, že budeme světlem, které samo ztrácí svou zářivost, když chce osvěcovat ostatní? Ježíš je přesvědčený o našich možnostech: nazývá nás solí a světlem světa, bez jejichž svědectví by byl svět zcela jiný. Zatím jsme však stále příliš ochotni nebrat v úvahu vliv, jaký mohou mít naše činy na ostatní.