Denní zamyšlení s Písmem

1.7.2020

1. 7. 2020 0:00
Rubrika: Nezařazené

Zlí duchové ho tedy prosili: „Vyháníš-li nás, pošli nás do toho stáda vepřů.“ Řekl jim: „Jděte!“


Pasáci utekli, přišli do města a tam všechno oznámili, i o těch posedlých. Tu vyšlo celé město Ježíšovi naproti, a když ho uviděli, prosili ho, aby z jejich kraje odešel. 
                                                     /Mt 8,33-34/

Odmítání Ježíše je nám povědomé. Pán dokázal poslat zlo tam, kam patří. Je ale Ježíš v mém srdci vždy vítaným hostem?

 

1. čtení: Am 5,14-15.21-24
žalm: Žl 50
evangelium: Mt 8,28-34

www.vira.cz

Zobrazeno 380×

Komentáře

Matonick

Když Ježíš a učedníci po bouři, o níž jsme včera četli, konečně s úlevou vystoupili na břeh, jakési živé mrtvoly jim jdou v ústrety. Muži, kteří bydlí mezi hroby. Chovají se jak blázni. Zlo jimi lomcuje! Posedlí, překypují čímsi, z čeho jde strach. To není pro léčitele. I kdyby se jich ujal a léčil je, samotné rozbouřené zlo nepřemůže. Zlo bude definitivně smeteno až na konci věků. „Co se nám pleteš do života, Ježíši, synu Boha nejvyššího?“ Člověk ale není stvořen k tomu, aby v něm zlo přebývalo. V Písmu čteme o jiných symbolických nositelích nečistoty a špíny. Ti, kdo jsou určeni k zatracení a komu je špína vlastní, nejsou lidé. Jsou to vepři. Tedy kulticky nečistá zvířata. V příběhu čteme, jak si zlí duchové vymohli, že obsadí stádo těchto zvířat, které se páslo opodál.

Matonick

Místní podnikatelé ale vidí situaci po svém. Kdyby to ten Ježíš jenom nechal pěkně v tichu všechno být, tak jak to bylo! O co mu jde? On se celou noc plaví po moři, v bouři, větru, ve vlnách, aby na druhém břehu našel pár bláznů, osvobodil je, ale přitom klidně nechá tisíce prasat utopit. Je to spravedlivé? Pánu Bohu však stojí za to se posedlostí zlem zabývat. Vždycky to ale něco stojí. Stojí to něco nás samé, stojí to něco každého, kdo chce druhému pomoci, ale nejvíc to stálo Pána Ježíše samotného. On zemřel, aby sestoupil do našich hrobů a pekel a odtud nás vysvobozuje. Nás, kteří jsme si tak nějak už zvykli na ty své hroby,kteří známe jen sílu, křik a zlost, kteří rozbíjíme, na co sáhneme, kteří jsme si zvykli, že z nás jde strach a už vlastně ani nechceme, aby nás toho Ježíš zbavil.

Matonick

Zvykli jsme si působit bolest. Zvykli jsme si nebýt sami sebou. Zvykli jsme si schovávat se za někoho. Zvykli jsme si neříkat, co si skutečně myslíme. Zvykli jsme si, nechat sebou manipulovat. Nechat se ovládat. Nechat se osedlat zlem. Ale my si přece nikdy nesmíme zvyknout na své posedlosti! Ježíš moc dobře ví, proč je z nás vyhání. A proč je topí jako ty vepře v moři. A nám to nesmí být líto. Vždycky si musíme říci: Dobře jim tak, sviním!
Pane Ježíši, zbav nás od zlého, neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Pane Ježíši Kriste, ty jsi přišel do naší bídy, abys nás vysvobodil od Zlého. Prosíme, nenech se odradit našim nezájmem o tvou spásu, naší lhostejností vůči tvé lásce. Smiluj se nad námi, kteří býváme často pod vlivem něčeho, co nemáme v moci.

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka