12.7.2020
Kdo má uši, slyš!
Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne.
Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku.
Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek; a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný.
/Mt 13,20-23/
I dnes si klademe otázku, proč jsou lidé ke Kristu lhostejní. Obviňujeme se ze špatného hlásání. Problém ale může být i v nepřipravenosti půdy. Semeno je stále kvalitní, ale půda jakoby byla kontaminovaná…
1. čtení: Iz 55,10-11
Mezi nejčtenější texty Starého Zákona patří kapitoly 40–55 z knihy proroka Izaiáše. Tento prorok působil v babylonském zajetí (mezi rokem 586–540 př. Kr.). Jeho slovo plné útěchy a povzbuzení dávalo naději lidu žijícímu v zajetí několik set kilometrů od domova.
žalm: Žl 65
Přirovnání Božího slova ke zkušenosti rolníků prolíná celý dnešní žalm. Můžeme se nechat pohltit atmosférou radosti člověka, na jehož úrodě se dá jasně poznat, co znamená Boží požehnání.
2. čtení: Řím 8,18-23
Vrcholí argumentace listu Římanům. Poté, co svatý Pavel odlišil život podle „těla“ od života podle „ducha“, směřuje k velké proklamaci, že jsme dědicové Boží. Posledním protiargumentem je bolest, kterou v životě zakoušíme. Verš 17. říká: „…trpíme-li s ním, budeme s ním i účastni Boží slávy“. A na něj navazuje náš text.
evangelium: Mt 13,1-23
Do Matoušova evangelia je vřazeno pět velkých Ježíšových „řečí“. Náš text je v pořadí už třetí řečí a půjde v ní především o vysvětlení, co znamená Boží království a jaké má principy. Na přirovnáních k tehdy běžným oblastem života Pán odpovídá na řadu otázek. Zde jde o problém, proč někteří lidé evangelium nepřijali.
Matoušovo evangelium nám na mnohé otázky odpovídá. Ježíšova misijní činnost, jež ohlašuje příchod nebeského království, je zde ve formě podobenství připomenuta pomocí obrazu rozsévače. Zdá se, že rozsévač si nedělá starosti s výběrem půdy k setí. Zasévá své semeno všude, nešetří jím a nekalkuluje. Slovo o Božím království (v.19) je hlásáno a každému je nabídnuta spolupráce. Ta začíná pozorným , usilovným a ochotným nasloucháním, aby slovo mohlo proniknout hluboko do srdce a ozdravit je (v.15). Nitro lidské totiž může být nemocné. Vyprávění popisuje různá místa, kam padá zrno při setí, a výsledek úrody. Bohatý popis jednotlivostí nezdařené setby na prvních třech místech poukazuje na nesnáze, se kterými se setkávají zrna po zasetí.
Tvrdost, povrchnost a četné sobecké zájmy jsou překážky, pro které se nemůže setba zdárně ujmout (v.19-22). Podle podobenství rozhoduje různá kvalita půdy. Malá výnosnost připomíná neúspěchy a krize Ježíšovy misijní činnosti. Dynamika vyprávění se soustředí na čtvrtý typ, na „dobrou“ půdu, která dovoluje setbě přinést „plody“. Je-li slovo přijato v dobrém srdci, jistě se dostaví účinek a přinese ovoce milosti – v různém rozsahu, podle toho, jak kdo Boží dar přijme a jak s ním spolupracuje (v.23). „Přinášet plody – ovoce“ je typickým výrazem Matoušova evangelia, který se objevuje v souvislosti s přilnutím k Bohu a přijetím Boží činnosti, jenž přechází v aktivní a trvalou víru. Bohatá úroda pak nechává zapomenout na ztráty při setbě na neúrodná místa.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.