14.7.2020

Ježíš silnými slovy zavrhuje místa, kde pýcha nedovoluje poznat, kdo on je. Města v Galilei, ke kterým mluvil, dobře znal. Ježíš žil nějakou dobu v Kafarnau a kázal v tamější synagóze, a přece to jeho spoluobčany nedokázalo přesvědčit, že přichází od Boha. Ježíš učí o Božím království a hlásá uzdravení a obrácení, ale jeho učení a mocné skutky nejsou vždycky přijímány. Kárá lid, že není otevřen plodům jeho poslání, a vyjadřuje lítosti nad tím, že národ přichází o to, co mu Bůh nabízí. V Matoušově evangeliu lidé Ježíše s nadšením přijímají, když jim uzdravuje jejich nemocné. Ale učednictví má jít dál za úzce osobní motivace. Ježíš užívá šokujícího jazyka, aby proboural zeď samolibosti a domýšlivosti. Varuje, že ze své netečnosti se budou zodpovídat před zrakem Božím.

Ježíš vyzývá obyvatele měst, aby si uvědomili, že mají na dosah slovo života, ale že jeho učení nevěnují dostatek pozornosti. Lidskou slabost Ježíš přijímá se soucitem a s božskou trpělivostí. Odsuzuje však pýchu, aroganci a pokrytectví, která brání slyšení a příjímání jeho slova. Ježíš nám připomíná, že naše činy mají důsledky, a že ačkoli nám Bůh neúnavně stále znovu a znovu posílá posly své moci a svého milosrdenství, zůstává na nás, zda je přijmeme nebo ne. Ježíš káže o obrácení a pokání jako cestě k odpuštění hříchů. Což je přijímáno různě, podle stupně víry jeho posluchačů. Pane, „věřím, pomoz mé slabé víře“ (Mk 9,24 ). Kéž mi má víra v Ježíše a jeho evangelium otevírá oči, abych se dokázal těšit z jeho úžasných skutků, chválit ho a děkovat mu.