15.7.2020

V tomto čtení se setkáváme s Ježíšem, který je plný touhy zjevit všem lidem Otcovu vůli a vést je k otevřenosti malého dítěte vůči ní. Nejlepší cestou k poznání Boha je pokora a největší překážkou pýcha. Ježíš jásá, že jeho Otec rozhodl zjevit se maličkým a ne pyšným. Pýcha nás vzdaluje od lásky a poznání Boha, uzavírá nám mysl před Boží pravdou a moudrostí. K lásce a poznání Boha vede skutečná pokora a otevřená mysl. Dětská jednoduchost a pokora jsou půdou, v níž může zakořenit Boží milost. Považuji se za „moudrého a rozumného“, nebo za „maličkého“? Budu prosit o milost nepovažovat se za velkého před Boží velikostí, ale abych byl jako dítě ochotné naslouchat a být překvapený tím, jak a co mi Bůh o sobě říká. Být vděčný za velký dar, že se nám, zvláště maličkým, Otec zjevuje.

Ježíš přichází do světa, aby naplnil Otcův záměr, a odhaluje nám, jak je Otec důležitý, přičemž nás vtahuje do vnitřního vztahu s ním. V naprostém odevzdání se Otci nám chce Ježíš ukázat Otcovu lásku a skutečnost, že skrze něj jsme Božími dětmi. Na naší životní cestě Ježíš je vždy po našem boku. Chce nám žehnat a odhalovat Otcovu lásku. Dokážu přijmout dar Boží lásky se stejnou prostotou jako malé dítě, které touží po láskyplném rodičovském objetí? Máme dnes kolem sebe tolik chytrých a vzdělaných lidí! Ale právě tak jako v Ježíšově době se jim někdy může nedostávat pravé moudrosti. Takové porozumění nebo náhled, které Ježíš oceňuje, nikdy nezískám vlastními silami. Tajemství Božího srdce mi odhalí pravidelná modlitba jako komunikace s Bohem, který mě miluje.