23.8.2020

když otevře, nikdo nezavře, když zavře, nikdo neotevře

Pak povolám svého služebníka Eljakima, syna Chilkijáhova, obléknu mu tvou řízu, přepášu ho tvým pásem; tvou moc mu předám do ruky. Bude otcem obyvatelstvu Jeruzaléma a Judovu domu. Na jeho rameno položím klíč od Davidova domu; 
                                              /Iz 22,20-21/

Říza, pás a klíče moci – to jsou atributy toho, skrz kterého se bude projevovat především Boží milosrdenství. Žádná pouta, meč a váhy.  Nikoliv jen odsuzování a omezování druhých.

1. čtení: Iz 22,19-23
Scéna se odehrává v době vlády krále Ezechiáše (též zvaného Chizkijáš) 716–687 př. Kr. Významný úředník Šebna žil honosným a nákladným způsobem, proto se na něj snáší prorokova kritika. V Izaiášově textu je zmiňován dokonce několikrát. Úryvek čteme s ohledem na zmínku o „klíči“ jako symbolu moci.
žalm: Žl 138
Žalmista ví, že Bůh zjednává spravedlnost. Jemu přísluší chvála a my jsme pozváni se k ní připojit.
2. čtení: Řím 11,33-36
V 9. až 11. kapitole vysvětloval svatý Pavel, proč Izrael odmítl Krista jako Mesiáše. Toto odmítnutí vidí jako otevření cesty pro pohany. Způsob spásy Izraele se tak stal určitým tajemstvím. Pavel zakončuje tuto svoji úvahu velkolepým hymnem na Boží moudrost a prozřetelnost.
evangelium: Mt 16,13-20
Ježíš začal veřejně vystupovat, připojila se skupina učedníků, zažili zázraky, nasycení zástupů… Nyní přichází ve vyprávění evangelia určitý zlom. Kristus se začne soustřeďovat především na učedníky. Zároveň po události dnešního evangelia začne mluvit o svém utrpení a smrti.

www.vira.cz