9.8.2020

To jsem já, nebojte se!

Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. 
                                              /Mt 14,24-26/

Učedníci se ulekli, když viděli Pána na naprosto nečekaném místě, v nemyslitelné situaci. Neděsíme se podobně my v Církvi, když se Pán objevuje tam, kde bychom jej nečekali?

1. čtení: 1 Král 19,9a.11-13a
V roce 930 př. Kr. se Izrael rozdělil na severní a jižní část. Severní království se mnohem více přizpůsobilo víře okolních národů, až zbyl jediný Hospodinův prorok, Eliáš (8. stol.). Avšak na hoře Karmel usvědčil pohanské kněze a vypadalo to na skvělé vítězství. Královna Jezabel se ale rozhodla Eliáše zabít. Zlomený prorok prchl 500 km do pouště na horu Sinaj (či Choreb). 
žalm: Žl 85
Jako Eliáš uslyšel Boží hlas, tak také my máme dnes zaslechnout, jak k nám Bůh promlouvá…
2. čtení: Řím 9,1-5
První komunitu křesťanů velice trápila otázka, proč evangelium hromadně nepřijali Židé, kteří jako první slyšeli radostnou zvěst. Pavel toto téma rozebírá ve třech kapitolách, přičemž dnešní perikopa je začátkem této úvahy.
evangelium: Mt 14,22-33
Genezaretské jezero na šířku měří přibližně dvanáct kilometrů a plavba veslicí trvala několik hodin. Učedníci právě zažili jeden z největších zázraků – nasycení pěti tisíc lidí. A tak je přeplutí jezera vhodnou příležitostí ke zkoušce jejich víry.

www.vira.cz