Marnost nad marnost, všechno je marnost
Co má člověk z celé své námahy, s kterou se plahočí pod sluncem? Jedno pokolení odchází a druhé přichází, země však trvá stále. Slunce vychází a zapadá, chvátá k svému místu, kde vychází. Vítr věje k jihu a stáčí se na sever, vítr stále krouží, znovu obnovuje svůj běh. /Kaz 1,3-6/
V tom, že poznám svá omezení, spočívá moje velikost a výjimečnost. Úvodní slova nemají vést k rezignaci, ale být hnací silou k hledání a prosazování opravdových hodnot!
1. čtení: Kaz 1,2-11
žalm: Žl 90
evangelium: Lk 9,7-9
www.vira.cz
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.