27.9.2020

Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš

Bratři! Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní.                         /Flp 2,1-2/

Tajemství Kristova ponížení, ano, jeho zmaření až k smrti je výzvou: druhé těšit, povzbuzovat a mít 
„srdečnou účast“. Není toho tolik, co po mně vyžaduje odpověď na jeho lásku…

1. čtení Ez 18,25-28
Izraelité jsou v babylonském zajetí (6. stol. př. Kr.), přichází další zajatci a zvěstují: Jeruzalém zcela 
padl. Rozšíří se pocit úplného zmaru. Jde o Boží trest za viny otců? V našem textu zazní důležité 
poselství: Každý je odpovědný za vlastní skutky (18,2-4).
Žalm 25
Hospodin má moc odpustit, má sílu překonat pro nás nezměnitelné bariéry.
2. čtení Flp 2,1-11
Svatý Pavel povzbuzuje Filipany k odvaze i trpět. Jako argument cituje hymnus či píseň prvních 
křesťanů (2,6-11), která představuje klíčové věroučné místo Nového zákona.
Evangelium Mt 21,28-32
Na začátku 21. kapitoly Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na Velikonoce. Jeho vystupování bude velmi 
otevřené, již není čas na diskuse. Samotní velekněží mu položili otázku: „V jaké pravomoci činíš tyto 
věci? Kdo ti dal tuto pravomoc?“ Pán musí obhájit, o co v jeho evangeliu jde, proč nejsou jeho učedníky 
prvně velekněží a odkud je jeho autorita.
www.vira.cz