Jestliže jsme byli obnoveni přijetím Kristova Těla, měli bychom to projevovat i skutky.
Ježíš přišel na svět z lásky. A aby nás této lásce naučil, zůstal s námi v eucharistii.
Řekl: „beze mne nemůžete dělat nic.“ Proto zůstal mezi námi a plně se nám dává k dispozici.
Bůh nás má rád takové, jací jsme – nedokonalé, sobecké, nestálé, ale schopné objevit jeho nekonečnou lásku a zcela se mu odevzdat.
Měli bychom především milovat mši svatou, která by měla být středem našeho dne.
Když přijímáme Krista v eucharistii, přijímáme život nepomíjející.
Svaté přijímání je nejkratší a nejjistější cesta do nebe.
Nechápu, že by bylo možno žít křesťansky a necítit potřebu trvalého přátelství s Ježíšem skrze slovo a chléb, skrze modlitbu a eucharistii.
Náš Pán přichází, aby našel nebe naší duše, ve které je tak rád.
Když si uvědomíme, jak veliký dar nám nabízí v Eucharistii, naše zkřehlé srdce pookřeje.