Na to místo odpočinku totiž vejdeme, jen když věříme, jak to (Bůh) řekl
(Bratři!) Přislíbení, že je možno vejít na místo (Božího) odpočinku, (trvá dále). Proto se bojme, aby snad někdo z vás nemyslel, že se tam nemůže dostat. Ta radostná zvěst (platí) totiž stejně nám jako (Izraelitům na poušti). /Žid 4,1-2/
Věčný odpočinek, který tak často vyprošujeme zemřelým, si vlastně připravujeme sami již zde na zemi: naší vírou, se kterou putujeme k cíli…
1. čtení: Žid 4,1-5.11
Žalm: Žl 78
evangelium: Mk 2,1-12
www.vira.cz
Dnešní Boží slovo nás vybízí k tomu, abychom přítomný okamžik prožívali ve svaté bázni a abychom dokázali směřovat k budoucnosti, již nám Hospodin nabízí. Jedná se o společenství s ním, o jeho odpočinek (Žid 4,1). Tento příslib daný Izraeli je dodnes platný pro věřící v Krista, ovšem radostná zvěst vycházející od Boha musí být ve víře opravdu přijímána. Jde přitom o závažné osobní rozhodnutí, které vyžaduje ustavičné nasazení, neboť víra v Boží slovo se musí stále obnovovat a převádět do života (srov. Žid 4,3). Nový Boží lid pak bude moci putovat v jednotě směrem k cíli, který před ním Bůh vytyčil. My, kteří toužíme vstoupit do jeho odpočinutí, musíme bdít a konat pozorně všechny kroky, které k tomuto cíli vedou (srov. Žid 4,11).
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.