23.1.2021

Jednou z nejbolestivějších zkušeností kteréhokoli člověka je být zklamán svými nejbližšími a nejdražšími. Ježíšem, který byl celý den obléhán davy dychtícími po jeho hlásání a pomoci, byla jeho vlastní rodina zaskočena. Nedokázali prostě „pobrat“ tu obrovskou změnu uvedenou do jejich každodenního světa tím novým „hnutím“, totiž hlásáním Božího království. Naléhavé nároky Království šokovaly jeho rodinu natolik, že ji vedly k prohlášení: „Pomátl se“ ( srov. Mk 3,21). Vůbec ho nepochopili. Opustil bezpečí Nazareta, vyměnil zajištěnou živnost tesaře za potulný život; dostal se do problémů s představiteli moci; shromáždil kolem sebe podivnou skupinu učedníků.

Na jedné straně stojí Ježíš, který se cele a bez výhrad daruje druhým, a témuž způsobu učí i své apoštoly, na druhé straně stojí jeho nejbližší příbuzní, kteří místo toho, aby mu pomáhali a následovali ho, prosazují svou vůli a chtějí, aby se podrobil jejich názoru, jejich měřítkům, jejich obavám o dobré jméno celé rodiny. Stojíme tak před radikální volbou, již po člověku vyžaduje křesťanský život: buď bezvýhradně následovat Ježíše, nebo se pokoušet nějak Ježíše se zmocnit a donutit ho přizpůsobit se našemu způsobu uvažování. Kdo takto postupuje, dospěje někdy dokonce až tak daleko, že svého Pána nejen zapře, ale dokonce i zradí a prodá za pár grošů.