16.2.2021

Právě včera jsme četli o Ježíšově příkře odmítavé odpovědi farizeům, kteří se dožadovali znamení z nebe od Boha, které by dokazovalo, že Ježíš je Boží Syn. Nechtějí vidět, že on taková znamení už nějakou dobu ve velkém koná. Nechtějí porozumět jeho Božímu počínání. Vždyť požadovaná znamení vidí a mají před sebou. Sám Ježíš je tím znamením. Další znamení jim dáno nebude. Ani jeho učedníci to ještě zcela nechápou. Ježíš má se svými učedníky velkou trpělivost. Znovu jim připomíná, co se dělo nedávno při rozmnožení chlebů. A nabízí chléb svého slova. Abychom i my dnes z jeho slova mohli žít, musíme je denně číst. Evangelium je denním chlebem Ježíšových následovníků. Před tím, než nám v eucharistii nabízí své tělo, slyšíme jeho evangelium.

Učedníci byli svědky dvou výjimečných událostí: pět tisíc lidí bylo nasyceno z pěti bochníků a čtyři tisíce ze sedmi. Znali příběh o tom, jak Bůh nasytil jejich předky na poušti manou. A přece nějak nechápali, co znamenají zázraky, kterých se zúčastnili, ani božskou identitu svého Mistra. Nakonec se jich Ježíš zeptal: „Rozuměli jste tomu?“ Porozumění je jedním z darů Ducha svatého a pomáhá nám vnímat smysl toho, co se děje kolem nás. Ježíš se na učedníky zlobí pro jejich neschopnost pochopit, kdo opravdu je. Nedokážou pochopit, co pro ně může udělat. Nedokážou se vymanit ze svého příliš lidského obrazu Ježíše. A co já po dvou tisících letech? Ať věřím, že jsi Boží Syn, a že v tobě mám opravdový život. Pomoz mi vidět, že jsi „chléb“, který potřebuji, abych žil.