2.2.2021 svátek Uvedení Páně do chrámu

Mojžíšský zákoník předepisoval, aby se čtyřicet dnů po narození prvorozeného syna rodiče odebrali do chrámu v Jeruzalémě, aby ho zasvětili Hospodinu. Také Ježíšovi rodiče se podrobili tomuto předpisu. Nebyl to však obvyklý obřad. Samotný Bůh v něm představuje svého Syna lidem. Dělá to skrze ústa stařičkého Simeona zaznamenaný v Lukášově chvalozpěvu. Simeon ho představuje světu jako nabídku spásy pro všechny národy, jako světlo, jež bude zářit národům. V pozdějších svátečních obřadech „Žehnání svíček – Hromnice“ církev chtěla určitým viditelným znamením vyjádřit víru v Krista jakožto „světla národů“. Maria a Josef odcházeli z chrámu s radostnou představou, že jejich syn je a bude světlem světa a slávou svého lidu.

Ježíš jako Boží Syn přichází zcela jedinečným způsobem od Boha a zcela jedinečným způsobem Bohu náleží. Tuto skutečnost již jasně oznámil anděl Gabriel při zvěstování Ježíšova narození: „tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží“ (Lk 1,35). Ten, který je svatý, tj. který náleží zcela Bohu, je nyní přinesen do chrámu, jenž je místem zvláštní Boží přítomnosti ve vyvoleném národě. Takovýmto způsobem se Ježíš poprvé uchyluje do domu svého Otce. Nyní smí Simeon vidět, že toto dítě je Bohem poslaný Mesiáš, a že je v něm přítomna Boží spása. Simeon je naplněn Duchem svatým a jeho srdce je pohnuto radostí, že má v náručí toto malé dítě a vděčností, že je mu dáno poznání, koho Bůh v tomto dítěti dal lidstvu.