28.2.2021

„To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na zemi by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.
Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni.                   /Mk 9,2-6/

Nepodléháme i my občas Petrově ukvapenosti? Není spíš na místě vnímat v tichosti Pánovu velikost? 
Kéž dovedu rozlišit, kdy je vhodná aktivita a kdy kontemplace…

1. čtení Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18
Oběť Abraháma je zásadní událost předznamenávající mnoho dalších sdělení Písma. Důležité je vidět, 
že Abrahám neodmítl obětovat vlastního syna, ač to bylo pro něj zhroucením nadějí. Stal se příkladem 
hluboké víry. Příběh se odehrává asi v 19. stol. př. Kr. mezi kočovníky na polopoušti. Původní význam 
vyprávění směřoval asi k odmítnutí lidských obětí.
Žalm 116
Žalm 116 je modlitbou člověka, který zakusil vysvobození z tísně, zažil, že Bůh jedná v jeho prospěch, 
podobně, jako to zakusil Abrahám.
2. čtení Řím 8,31b-34
Čteme strhující závěr nejpreciznějšího teologického výkladu svatého Pavla o ospravedlnění na základě 
víry. Autor s velice emotivní dikcí opouští předchozí argumentační přísnost a vrhá se do bouřlivého 
jásotu nad darem Boží spásy. Bůh vydal za nás svého milovaného Syna podobně jako Abrahám, a to až 
do absolutní krajnosti.
Evangelium Mk 9,2-10
Zjevení na hoře volně navazuje na první Ježíšovu předpověď vlastní smrti. Učedníci však jeho slova 
nepochopili a nepřijali. Pán jim dává zakusit svoji slávu, aby poznali, že předpověď smrti patří do 
velkolepé Boží strategie. Hora je odkazem na horu Sinaj, kde dostal Mojžíš smlouvu. Oblak v biblické 
řeči představuje místo Boží slávy (Ez 1,28…).
www.vira.cz