11.7.2021

Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy.

Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.                          /Mk 6,12-13/

Ježíš svěřuje pravomoci. Dnes nejen dvanácti, ale těm, kdo jsou ochotní. Dokážeme se však my dělit s 
druhými o radostnou zvěst? Nenecháváme si ji pro sebe, jako jediní vlastníci Pravdy?

1. čtení Am 7,12-15
Kniha Amos je nejstarší prorocká kniha Starého zákona (8. stol. př. Kr.). Prorok (též nazývaný vidoucí) 
působil v Severním Izraeli. V předchozím textu vyhlásil čtyři hrozivá proroctví. Na dvě z nich Bůh 
reagoval slitováním, ale druhá dvě se naplní! Izrael však reaguje odmítnutím. Amos ovšem nestaví 
úspěch mise na sobě. On je laik. Vše stojí na Božím pověření.
Žalm 85
Žalm jako by reagoval na vyhnání Amose. Kdyby Izrael poslechl, pak by zakusil mnohé požehnání. 
Připojme se k modlitbě a nehořekujme jen nad světem.
2. čtení Ef 1,3-14
List Efezanům by se dal nazvat exkluzivním textem o církvi. Začíná obtížným hymnem. Autor zde užívá 
právnickou logiku: Jestliže nás získal vykoupením, pak jsme jeho.
Evangelium Mk 6,7-13
V evangeliu minulé neděle jsme četli o odmítnutí Ježíše v blízkosti jeho domova. Učedníky se stávají ti, 
kteří Ježíše přijmou, i když nejsou blízcí ani vzdělaní. Kristus je „zmocňuje“, oni zakoušejí jeho sílu při 
hlásání a Bůh skrze ně působí.
www.vira.cz