Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho!
Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. /Mk 9,42/
Platnost Kristových slov je i dnes provokující. To, jak se církev staví ke zneužívání, je měřítkem její
opravdovosti.
1. čtení Nm 11,25-29
Ocitáme se v nejstarších dějinách Izraele (cca 1300 př. Kr.). Židé zakusili Boží vysvobození ze zajetí
v Egyptě, ale stále Bohu nevěří, a proto reptají. Mojžíš je tím unaven a volá Boha na pomoc. Pán
mu dává sedmdesát starších. Dva z nich prorokují mimo předpokládaný rámec stánku úmluvy. Jsou
předobrazem scény z dnešního evangelia.
Žalm 19
Existují dvě mezní hranice nebezpečné pro kvalitní praxi víry: lhostejnost a úzkoprsost (strach).
Přidejme se k modlitbě o pravdivou a čistou bázeň před Hospodinem.
2. čtení Jak 5,1-6
Zde vrcholí Jakubova obžaloba těch, kteří se domnívají, že mají veškerou budoucnost (zajištění,
jistotu) ve svých rukou (viz Jak 4,13-17). Ostrá slova jsou i dnes voláním po spravedlivé mzdě našim
zaměstnancům.
Evangelium Mk 9,38-43.45.47-48
Textu předchází Ježíšova předpověď utrpení a nepochopení, když se učedníci místo soucitu
s Kristem hádají o prvenství. Ježíš před ně postavil dítě a řekl jim: Kdo přijme jedno z takových dětí…“
Jan na Ježíšovu výtku reagoval odvedením pozornosti a snahou zalíbit se („my jsme mu bránili“).
Proto následují přísná slova. Není třeba bránit druhým, ale sobě, pokud naše myšlenky či jednání
ubližují.
www.vira.cz
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.