7.11.2021

Dala všechno, co měla, celé své živobytí

Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám: tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku.           /Mk 14,43-44/

Bylo by nedůstojné dávat Pánu něco z našich přebytků. Vždyť právě jemu náleží vše, co máme. S tímto 
vědomím chci s jeho dary hospodařit.

1. čtení 1 Král 17,10-16
Příběh se odehrává v 9. stol. př. Kr. v době, kdy v Severním Izraeli vládl král Achab a jeho pohanská 
manželka Jezabel (původem z pohanského Sidonu, dnešního Libanonu), která přinesla do země 
pohanské kulty. Hospodin trestá odpadnutí Izraele od víry suchem v celé zemi. Paradoxně ve vedlejší 
pohanské zemi (Sarepta patřila k Sidonu) žila žena – pohanka, která ctila Hospodina. A tato pohanka 
zakusila v této době požehnání.
Žalm 146
Žalm reaguje nejen na čtení, ale vyjadřuje naši hlubokou víru, že Bůh se zastane těch, kdo jsou mu 
věrni.
2. čtení Žid 9,24-28
List Židům pokračuje ve své argumentaci, která vysvětluje, proč Ježíš může být knězem přinášejícím 
oběť za všechny lidi, i když neodpovídá židovským předpisům o kněžství podle Starého zákona. 
Srovnání se starozákonní obětí smíření svátku Jom Kipur ukazuje, že Ježíšova oběť se již nikdy nebude 
opakovat. Předchozí oběti byly jen náznakem toho, co se v Kristu stalo jednou provždy a v nejvyšší 
míře.
Evangelium Mk 12,38-44
Navazujeme na poslední Ježíšovu kontroverzi s farizeji. Po našem úryvku přichází pouze slovo o konci 
věků a následný popis událostí Velikonoc. Proto význam popsané scény není diskusí nad výší 
příspěvků, ale shrnutím, co znamená přijmout celou Ježíšovu zvěst. Tato žena se zcela vydala Bohu 
včetně své budoucnosti. To je akt víry!
www.vira.cz