27.3.2022

Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření.

A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření.
/2 Kor 5,18/

Naším poselstvím nesmí být strašení, ale výzvy ke smíření s Bohem. Nakolik jsme tomuto povolání 
věrni, natolik se sami Bohu podobáme!

1. čtení Joz 5,9a.10-12
Text popisuje dobu kolem roku 1250 př. Kr. Izraelité po čtyřicetiletém putování pouští právě vstoupili do 
zaslíbené země a poprvé jedí z její úrody. Mojžíš je již mrtev. Všimněme si provázanosti na slavení 
Velikonoc.
Žalm 34
Chvála, oslava a veselí jsou synonyma radosti z Božího jednání, když Bůh vyslyšel modlitbu.
2. čtení 2 Kor 5,17-21
Svatý Pavel se v první části 2. listu Korinťanům brání nařčení, že prosazuje sám sebe či že falšuje Boží 
slovo. Tuto část dopisu však nezavršuje sebeobranou, ale pohledem upřeným na Krista. On ho povolal 
ke službě smíření, kterou sám Kristus připravil svojí obětí.
Evangelium Lk 15,1-3.11-32
Čteme vrchol Lukášova evangelia. Je tvořen třemi podobenstvími – o ztracené ovci, ztracené minci a 
milosrdném otci. Klíč k našemu podobenství nacházíme hned v první větě. Srovnání reakce otce a 
jednání obou synů je zásadní k pochopení celého podobenství.
www.vira.cz