„Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!“
Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“ A po těchto slovech skonal. /Sk 7,59-60/
Pokojný a pevný postoj jáhna Štěpána je v kontrastu se zuřivostí jeho odpůrců. Podobnost s dnešním
evangelním úryvkem: sjednocení s Ježíšem do posledního okamžiku!
1. čtení Sk 7,55-60
Křesťanská komunita se v Jeruzalémě rozrůstá. S tím ale přichází více a více konfliktů s oficiálními
představiteli židovství. Jáhen Štěpán se obhajuje koncipovanou dlouhou řečí před veleradou. Jeho
obsažná řeč vrcholí tvrdým osočením velerady z neochoty naslouchat Bohu. A tito představitelé ho za to
vyženou ven ke kamenování.
Žalm 97
Boží vznešenost, krása, ale i skutečná moc Pána fascinuje žalmistu. A když sleduje dějiny a Boží
jednání v nich, je nadšený. Zahleďme se na Boží dílo. Nefascinuje i nás?
2. čtení Zj 22,12-14.16-17.20
Čtenáři mohli v knize Zjevení sledovat strhující vyprávění o Božím vítězství a konečném zápasu
spravedlivých, kteří dosáhli cíle. Nyní je třeba tuto knihu velkého povzbuzení uzavřít impulsem určeným
pro čtenáře.
Evangelium Jan 17,20-26
Poslední večeře v Janově evangeliu graduje k modlitbě za učedníky. Je to vrcholný okamžik Ježíšovy
péče o církev. Stojíme před branou Getsemanské zahrady, utrpení, zrady učedníků, Ježíšovy smrti
a vzkříšení. V této modlitbě vyslovuje Pán zásadní skutečnosti, které se mají naplnit na nás – jeho
učednících.
www.vira.cz
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.