Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač!
Přistoupil k márám a dotkl se jich. Ti, kdo je nesli, se zastavili. Řekl: „Mládenče, pravím ti, vstaň!“ Mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho vrátil jeho matce. /Lk 7,14-15/
Radost matky z uzdravení jediného syna musela být nepředstavitelná! Kéž se i já dovedu radovat z Ježíšových mocných činů, které nejsou třeba tak nápadné…
1. čtení: 1 Kor 12,12-14.27-31a
Žalm: Žl 100
evangelium: Lk 7,11-17
www.vira.cz
Tahle Ježíšova slova jsou „pastorační horor“, člověku, který právě ztratil blízkého (Židé často pohřbívali ještě v den úmrtí), člověku v existenciální krizi (a existenční – vdovy zajišťovali synové, sociální ani důchodový systém tenkrát nebyl, zbývala solidarita společnosti...), člověku, který má všechny důvody truchlit, se nemá / nesmí / je pitomé i jen radit, natožpak přikazovat, aby netruchlil...
Vzpomínám si, jak jsem byl na pastorační návštěvě a domluvit pohřeb u matky, která ztratila syna jen o něco staršího, než jsem já, při autonehodě... Plakala hodně abylo to správně, bylo lepší nějaký čas neříkat nic a zkrátka být na blízku...
A tady je mystérium slova „Neplač!“ Pastorační a mezi-lidske TABU tu může porušit jen ten, kdo má moc člověka z této situace dostat... a Ježíš ji má!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.