Budeš milovat Hospodina

Hned po vyznání Hospodinovy jedinosti je Izraeli řečeno: „Budeš milovat Hospodina, svého Boha…“ Tedy ne „Budeš mu obětovat oběti, budeš se k němu modlit, budeš se účastnit bohoslužby v chrámu,…“ Ne. Budeš milovat. Základní a nejdůležitější „přikázání“, lze-li to tak říci, je naléhavá Boží výzva k lásce k Bohu, výzva ke vztahu. Každý, kdo s někým chodil, chodí, ti, kdo žijí v manželství, všichni, kdo žijí vztahy k lidem kolem sebe, ví, že vzájemný vztah je základ. Z něj vyplývá vše ostatní – kolik času chci s dotyčným strávit, co vše mu dovolím, co mu chci obětovat, čeho se pro něj zřeknu,… Kvůli svému kolegovi z práce se obvykle člověk není ochoten vzdát některých věcí, kterých se často bez větší námahy vzdá kvůli své dívce, manželce, manželovi. No proč bych měl kvůli nějakému Vokurkovi chodit včas do školy/do práce…? To je přece moje věc, co je mu do toho? Já si to vyřídím s šéfem/učitelem. A proč kvůli nějaké Novákové /Novákovi dělám vše pro to, abych přišel/a včas na rande nebo domů z práce? Hm, no není mi úplně jedno, že na mě ten druhý čeká, nechci, aby ho to mrzelo,…. Trochu těžko se mi říká, že je to jen má věc, co je tomu druhému do toho. Ve chvíli, kdy mám toho druhého tak obyčejnsky rád, jsem s to kvůli němu některé věci dělat nebo naopak nedělat.

A s Hospodinem je to podobné. Nechce, abychom chodili do kostela, modlili se, postili se,…., protože se to tak přece dělá, Ale kvůli němu. Protože pro nás hodně znamená a není nám ukradený. Protože ho máme rádi. Bůh takto vzhledem k nám jedná – daroval svého Syna ne proto, že by musel, že se to tak přece dělá, ale proto, že pro něj něco znamenáme, nejsme mu ukradení.