1.10.2023

Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.

Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.
/Flp 2,5-8/

Tajemství Kristova ponížení, ano, jeho zmaření až k smrti je výzvou: druhé těšit, povzbuzovat a vůbec
„mít trochu srdečné účasti“. Není to rozhodně nad mé síly, co po mě vyžaduje jeho láska.

1. čtení Ez 18,25-28
Izraelité se na začátku 6. stol. př. Kr. vzdali Babylonii a řada lidí byla odvlečena do zajetí. O deset let později přichází další zajatci a zvěstují: „Jeruzalém je zcela vypleněn.“ Rozšíří se pocit úplného zmaru a výčitek. Jde o Boží trest za viny otců? V našem textu zazní důležité poselství: Každý je odpovědný za vlastní skutky (18,2-4).
Žalm 25
Hospodin má moc odpustit, má sílu překonat pro nás nezměnitelné bariéry.
2. čtení Flp 2,1-11
Svatý Pavel povzbuzuje Filipany i k odvaze trpět. Jako argument cituje hymnus či píseň prvních křesťanů (2,6-11), která představuje klíčové věroučné místo Nového zákona.
Evangelium Mt 21,28-32
Na začátku 21. kapitoly Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na Velikonoce. Jeho vystupování bude již velmi přímé. Velekněží mu položili otázku: „Jakou mocí činíš takové věci?“ Pán musí obhájit, o co v jeho evangeliu jde, proč nejsou jeho učedníci žádní renomovaní židé a odkud je jeho autorita.
www.vira.cz