12.11.2023

Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

Později přišly i ostatní panny a volaly: ‘Pane, pane, otevři nám!’ On však odpověděl: ‘Amen, amen, pravím vám: Neznám vás.
/Mt 25,11-12/

Nedostatek mé moudrosti, prozíravosti a odpovědnosti může zmařit pozvání k Jeho hostině. A moje nepřítomnost jej mrzí. On dělá vše pro to, aby mě získal!

1. čtení Mdr 6,12-16
Čteme jednu z nejmladších knih Starého zákona (1. stol. př. Kr.). Kniha vznikla nejspíše mimo Izrael v diaspoře a měla sloužit jako povzbuzení pochybujících židů. Od 6. kapitoly začíná chvála moudrosti. Ta je zde tajuplně zosobněna (Duch svatý?), je nám darem Božím i partnerem v dialogu, je však třeba ji hledat.
Žalm 63
Touha po Bohu povzbuzuje člověka, aby upnul k Pánu svoji mysl i srdce. Nevychladne ani v noci, protože Bůh stojí za takové hledání.
2. čtení 1 Sol 4,13-18
Čteme z nejstaršího novozákonního textu druhou část. Svatý Pavel napomínal k věrnosti a nyní odpovídá na dotaz na posmrtný život položený zřejmě adresáty listu. Jde o doklad nejstarší vrstvy víry křesťanů v posmrtný život.
Evangelium Mt 25,1-13
Ve 24. až 25. kapitole Matoušova evangelia Ježíš mluví k učedníkům o konci světa (eschatologické otázky). Jde o poslední Pánovu řeč na veřejnosti. Čteme první ze tří velkých podobenství o příchodu Krista na konci věků. Připomeňme, že při tradiční židovské svatbě šel ženich nejprve do domu nevěsty a „vyjednával“ podmínky svatby s otcem nevěsty, pak si ji teprve mohl odvést. Šlo o slavnostní akt, mohl tedy trvat dlouho. Družičky čekaly venku.
www.vira.cz