5.11.2023

Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi.

Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají.
/Mt 23,2-3/

Starozákonní prostředníci mezi Bohem a lidmi selhávali; i ve výkladu Zákona. Podle jejich skutků nejednejte – radí náš Pán. Jak osvobozující: On jediný je učitel.

1. čtení Mal 1,14b – 2,2b.8-10
Malachiáš vystupuje po návratu z babylonského zajetí (asi po roce 516 před Kr.). Lid se vrátil do rozvrácené země, nefunguje ani bohoslužba, kněží jsou velmi ledabylí ve své povinnosti přinášet oběti, vyučovat a modlit se.
Žalm 131
Modlitba je především postoj srdce, ve kterém se otevíráme Bohu. Nejde o poučování jiných, jde o vlastní postoj důvěry vůči Pánu. Všimněme si, že žalm nachází odraz i ve druhém čtení.
2. čtení 1 Sol 2,7b-9.13
V nejstarším novozákonním spise se svatý Pavel velmi osobně obhajuje. Motivací pro hlásání evangelia mu byl Pán a láska k těm, kteří uvěřili. Proto si podobně jako rodič dovolil některé napomínat (verše 11–12). Poslední verš je důležitým dokladem, jak již tehdy autor chápal pojem Božího slova!
Evangelium Mt 23,1-12
Ježíš vstoupil do Jeruzaléma těsně před velikonočními svátky. Již nezbývá čas a situace je vyhrocená. V kapitolách 21–22 došlo k více ostrým konverzacím s farizeji a zákoníky. Nyní se Ježíš obrací k zástupu a shrnuje předchozí disputace kritikou znalců víry a Písma. Je zřejmé, že tak riskuje vlastní život.
www.vira.cz