11.2.2024

A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn.

K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci, buď čistý!“ 
/Mk 1,40-41/

Vyčlenění nemocných a „jiných“ ze společnosti, aby nenakazili druhé. Náš Pán svým lidským a uzdravujícím přístupem boří tuto zeď. Pochopíme jej správně?

1. čtení Lv 13,1-2.45-46
Třináctá kapitola třetí knihy Mojžíšovy se věnuje malomocenství (infekční nemoci ohrožující periferní nervy a další chladnější oblasti těla – kůži, sliznici). Dnes je to léčitelná nemoc, ale tehdy nikoliv. Proto Zákon zavádí karanténu a tyto lidi vylučuje ze společenství, aby neohrozili ostatní. Jenže pak je takový člověk bez práva, je vyobcován, bez naděje…
Žalm 32
Nemoc je spojována s duchovním zlem a její uzdravení je symbol odpuštění. Žalm je modlitbou, která skutečnost hříchu popisuje právě na nemoci.
2. čtení 1 Kor 10,31 – 11,1
Text odpovídá na otázku z osmé kapitoly, zda se smí jíst maso obětované modlám, tedy zřejmě položené na oltář u některé z model ve městě. Pavel nejdříve mluví obecně o svobodě křesťana, ale nakonec nabízí klíč k posouzení podobných situací.
Evangelium Mk 1,40-45
Tato perikopa navazuje na typický Ježíšův den a ukazuje příklad nezbytné odezvy na Kristovu nabídku uzdravení. Pán vystupuje s autoritou Boha, ale zároveň se tu setkáme s Kristovou lidskostí.
www.vira.cz