4.2.2024

Šimonova tchyně ležela v horečce.

 Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala.
/Mk 1,31/

Denní koloběh, který nás tak často unavuje a vyčerpává. Možná proto, že jsme moc zaměřeni na sebe. Kéž máme sílu udělat si čas pro druhé, jako Petrova tchýně po svém uzdravení!

1. čtení Job 7,1-4.6-7 
Kniha Job se podobá divadelní hře. Obsahuje dlouhé monology šesti aktérů. Tématem této hry je hledání odpovědi na smysl lidského utrpení. Job je spravedlivý, nezhřešil, a přece velmi trpí. Sedmá kapitola je Jobovým pláčem. Poslední verš je modlitbou.
Žalm 147
První verše žalmu jsou odpovědí na první čtení, druhá strofa mluví o Bohu jako lékaři, který nenechá bez pozornosti žádné rány. On léčí a pozvedá.
2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23
V deváté kapitole prvního listu Korinťanům se Pavel vyjadřuje k otázce odměny (platu) za službu hlásání evangelia. Nejprve obhajuje, že na ni má nárok (9,3-14). Následně však říká, že se jí v Korintě zřekl. Předkládá těm, kteří na něj dorážejí (9,3), že jeho služba komunitě křesťanů je sebe-vydáním a nikoli cestou k obohacení se.
Evangelium Mk 1,29-39
Pokračujeme ve čtení první kapitoly Markova evangelia. Tato perikopa popisuje Ježíšův typický den. Uzdravuje, není mu lhostejná žádná nouze, ale také má čas na modlitbu. Důraz však neklade na léčení nemocných, ale na zvěstování evangelia. Lidé v sobotu dodržovali šabatový klid, ale když den skončil západem slunce, hned se dávají do pohybu.
www.vira.cz