12.5.2024

Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat.

Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha.
/1 Jan 4,12-13/

Ujištění, že „zůstává v nás“, mě může naplnit radostí. I když klopýtám, nebo se vůbec nesnažím, On ve mně zůstává! Radost, která z toho pramení, mě může „nakopnout“ k velkým věcem.

1. čtení Sk 1,15-17.20-26
Učedníci se po Kristově nanebevstoupení nerozprchli. Nyní, na rozdíl od okamžiku Ježíšova zatčení, jsou pohromadě a snaží se jednat v intencích Kristova příkazu. Duch svatý bude darován až za několik dní. Oni se nyní soustředí na sebe, brzy se však jejich pozornost upne k druhým lidem a k hlásání evangelia.
Žalm 103
Bůh je věrný. I když to ve všech okamžicích nemuselo být zjevné, dnes víme, že Pán splnil svá slova. To je důvod k modlitbě chvály a radosti.
2. čtení 1 Jan 4,11-16
Autor Janova listu se brání naivnímu pocitu některých členů komunity, kteří se domnívali, že již dosáhli dokonalosti. Snaží se je tedy vést k rozlišování mezi duchem Božím a duchem klamu. Jedním z ukazatelů je jejich vlastní připravenost k lásce ke spolubratrům.
Evangelium Jan 17,11b-19
Poslední večeře v Janově evangeliu vrcholí Ježíšovou velekněžskou modlitbou. Je dobré zahlédnout, jak nesmírně osobní a intimní charakter tento text má. V první části Ježíš prosil o oslavu Otcova jména a nyní prosí za jednotu učedníků.
www.vira.cz