23. 9. 2009

Ef 4,15-16 Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava,  
z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.

Pravdivost v lásce je krásné vyjádření, které nás zbaví pokrytectví a přetvářky. Často naše společenství trpí tím, že nejsme ochotni říct citlivě a nahlas, co je těžké v našich vztazích. Upřímnost však neznamená vždy ctnost. Pokud nedokážeš říkat pravdu v lásce, budeš svými slovy zraňovat druhé lidi.  Bezbřehá kritika neznamená vždy cestu růstu. Je velmi náročné vyslovit pravdu a netrhat při tom vzájemná pouta. To lze skutečně jen v lásce. Neodsuzuj druhé, neboť neznáš skrytá tajemství jejich života. Ježíš po tobě žádá moudrost srdce schopného unést zranění. Je možné milovat nepřátele? Je možné modlit se za ty, kdo nám ubližují?  Ano, ale musíš být pevně spojen(a) s Ježíšem. Jen pohled nebo dotek živého Ježíše Krista může do tvého života vnést pokoj. Neboj se rovněž vyznat svou slabost v důvěrném rozhovoru. Druzí lidé nejsou tví konkurenti ani soudci. Chci tě také povzbudit, aby ses nebál(a) vyhledat duchovní rozhovor s nějakým pastýřem církve (může, ale nemusí to být tvůj farář) nebo s osobou, která je kousek dál na cestě duchovního života. Ježíš ti skrze tyto konkrétní lidi nabízí pomocnou ruku, slovo lásky, jistotu spásy.

Ve svornost mezi pokřtěnými nelze doufat bez společného setkání se Zmrtvýchvstalým v eucharistii. Záleží na základní jistotě skutečné Kristovy přítomnosti. (Taizé)