Denní zamyšlení s Písmem

16. 2. 2010

16. 2. 2010 0:00
Rubrika: O Slově na den

Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem.


1Jób na to odpověděl: 2„Jak dlouho ještě mě budete trápit a mučit svými řečmi? 3Nejméně desetkrát jste mi utrhali na cti. Vy se nestydíte se mnou tak nestoudně jednat? 4I kdybych opravdu chybil, mé pomýlení zůstane na mně. 5Chcete se opravdu nade mne vynášet a tupit mě svými domluvami? 6Uznejte přece, že mi Bůh křivdí, zatáhl kolem mne loveckou síť. 7Úpím-li pro násilí, zůstávám bez odpovědi, o pomoc volám a zastání není. 8Mou cestu zahradil zdí, že nemohu projít, mé stezky obestřel temnem. 9Mou slávu ze mne svlékl a sňal korunu z mé hlavy. 10Ze všech stran mě boří, abych zašel, vyvrátil mou naději jako strom. 11Rozpálil se na mě hněvem, považuje mě za svého protivníka. 12Společně přitáhly jeho houfy, navršily proti mně svou cestu a táboří kolem mého stanu. 13Mé bratry ode mne vzdálil, moji známí se mi odcizili, 14moji příbuzní opustili, kdo se ke mně znali, zapomněli na mě. 15Hosté mého domu i mé služky mě pokládají za cizího, v jejich očích jsem cizozemec. 16Když zavolám na otroka, neodpoví, svými ústy se ho musím doprošovat. 17Můj dech se oškliví i mé ženě, vlastním dětem páchnu. 18I padouši se mě štítí, když chci povstat, spílají mi, 19všichni moji důvěrní přátelé si mě hnusí, ti, které jsem miloval, se ke mně obracejí zády . 20Jsem vyzáblý, kost a kůže, vyvázl jsem jenom s kůží kolem zubů. 21Smilujte se, smilujte se nade mnou, přátelé moji, neboť se mě dotkla ruka Boží. 22Proč mě pronásledujete jako Bůh a nemůžete se nasytit mého masa? 23Kéž by byly mé řeči sepsány, vyznačeny jako nápis 24rydlem železným a olovem, do skály trvale vytesány! 25Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. 26A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, 27ho uzřím, pro mne tu bude , mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém nitru. 28Říkáte: ‚Jak ho chytit?‘ Ve mně prý je příčina všeho. 29Lekejte se meče. Mečem na nepravosti je rozhořčení. Poznáte soud Všemocného .“

/Job 19/

Celá kniha Job mluví o utrpení člověka, Joba. Ptá se po jeho smyslu. Job je zkoušen až na hranice svých sil. Uprostřed této zkoušky vylévá své srdce před Hospodinem. Své výčitky, hněv, ale i svou naději. Oporou mu nejsou ani jeho „přátelé“, kteří jej přišli navštívit a kterým v dnešním textu odpovídá. V klidu si jej přečti, zůstaň s ním před Hospodinem a nech se oslovit.

ZDROJ: jump.cho.cz

Zobrazeno 1042×

Komentáře

akrimka

Znám zkoušení "nad vlastní síly" mnohokrát v životě a má to jeden účel: spoléhat na Boha, že ho z toho vysvobodí, nikoliv vlastními silami, je to zkouška víry a souvisí s novozákonním: buďte rádi, že na Vás přicházejí rozličné zkoušky, abyste byli posíleni b¨ve víře". Takjže blahoslavený je ten, na koho přicházejí zkoušky!:-)

Klarysa

Diky za tyto verse, clovek je cely zivot zkousen a nekdy opravdu mnoho.... Jen doufam v Pána, ze ac je to mozna odvazne, me opravdu tak jako Joba cely zivot zkouset nebude....Pán je mocny, proto mu patri cest a chvala na veky! Amen

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka