Denní zamyšlení s Písmem

19. 12. 2014

19. 12. 2014 0:00
Rubrika: Nezařazené

…protože jsi nevěřil mým slovům, která se naplní ve svůj čas.


Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta.
Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení.
Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba již byli pokročilého věku.
Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu,
připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo.
Venku se v hodinu té oběti modlilo veliké množství lidu.
Tu se mu ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo.
Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň.
Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.
Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.
Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.
A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu;
sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.“
Zachariáš řekl andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena je pokročilého věku.“
Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst.
Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní.“
Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě.
Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý.
Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů.
Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si:
„Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi.“

/ Lk 1,5-25/

Nebojte se!

Na tom, zda prožíváme obecně více radosti nebo smutku má svůj podíl mimo jiné i to, jak jsme vnitřně „nastaveni“. A se slovem „nastavení“ je to jako s nastavením budíku. Jakmile se přiblíží hodina, na kterou je nastaven, zvoní. Vždy stejně. S námi je to podobné. Do života si neseme předem dané nastavení našich reakcí. A vidíme, že existují protichůdné podoby toho, jak reagujeme. Jedna podoba „budíku“: vidí vše katastroficky. Takový člověk vnímá to negativní jako něco děsivě velkého a dlouhodobého. Druhá podoba „budíku“: to nepříjemné není nic, čeho je třeba se bát. A takový člověk ani neočekává, že by nepříjemná situace měla trvat dlouho. Nejde o to, přiklonit se cele k jednomu či druhému extrému. Oba mají svůj význam v životě. Tam, kde jde o životu nebezpečnou situaci, tam je lépe být pesimistou. Stejně tak i tam, kde se stane něco zlého a my bychom druhého chtěli jen tak „lacino“ chlácholit, že „do švestek bude lépe“. Ale tam, kde jdeme do relativně bezpečného „boje“, tam je lépe být optimistou – odvážit se a vstoupit do děje.

(Jaro Křivohlavý – Není radost jako radost, KNA 2013)

Jaké je moje „nastavení“? Jsem spíše nedůveřivým pesimistou, nebo naopak laciným optimistou? Nebo se přes svoje „nastavení“ učím být věřícím realistou?

 

Zdroj: Průvodce adventem 2014, připravila brněnská diecéze

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka