„Čeho tím dosáhneme, když svého bratra zabijeme a jeho krev zatajíme?“
Jakmile Josef přišel k bratrům, strhli z něho suknici, tu suknici pestře tkanou, kterou měl na sobě.
Vzali ho a hodili do cisterny. Cisterna byla prázdná, bez vody.
Pak se posadili, aby jedli chléb. Tu se rozhlédli a spatřili, jak od Gileádu přichází karavana Izmaelců; jejich velbloudi nesli ladanum, mastix a masti. Táhli s tím dolů do Egypta.
Juda řekl bratrům: „Čeho tím dosáhneme, když svého bratra zabijeme a jeho krev zatajíme?
Pojďte, prodejme ho Izmaelcům, ale sami na něho nesahejme; vždyť je to náš rodný bratr.“ Bratři ho uposlechli.
Když midjánští obchodníci jeli kolem, vytáhli Josefa z cisterny a prodali ho Izmaelcům za dvacet šekelů stříbra. Ti přivedli Josefa do Egypta.
Když se Rúben vrátil k cisterně, vidí, že tam Josef není. Roztrhl své roucho,
vrátil se k bratrům a naříkal: „Ten hoch tam není. Co si jen, co si jen počnu?“
Tu vzali bratři Josefovu suknici, porazili kozla a suknici namočili v krvi.
Tu pestře tkanou suknici pak dali donést otci se vzkazem: „Tohle jsme nalezli. Pozorně si to prosím prohlédni: Je to suknice tvého syna, nebo není?“
Když si ji prohlédl, zvolal: „Suknice mého syna! Sežrala ho divá zvěř! Rozsápán, rozsápán je Josef!“
I roztrhl Jákob svůj šat, přes bedra přehodil žíněné roucho a truchlil pro syna mnoho dní.
Přišli všichni jeho synové a všechny jeho dcery, aby ho potěšili, ale on se potěšit nedal. Naříkal: „Ve smutku sestoupím za synem do podsvětí.“ Tak oplakával otec Josefa.
A Medanci ho prodali do Egypta faraónovu dvořanu Potífarovi, veliteli tělesné stráže.
/Jak 1,5-8/
Josef - oběť násilí a přeci nakonec jeden z největších lidí v Egyptě.
Zdroj: jump.cho.cz
Teda mě úplně zamrazilo. Kdyby takhle uvažovali islamisté, tak by nevraždili.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.