„…pevně ho drží má ruka…“
„Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým svatým olejem, pevně ho drží má ruka i mé rámě ho posiluje.“/Žl 89/
Nezáleží tolik na našich slabostech, pokud je svěříme Bohu. On bude naší silou.
1. čtení: 2Sam 5,1-7.10
žalm: Žl 89
evangelium: Mk 3,22-30
Z úvodních veršů žalmu 89 je zřejmé, že král David se do služeb Bohu plně odevzdal. Pak se už zde převážně setkáváme s důsledky Boží podpory. Hospodin se ujímá boje. Věrnost a láska Boha bude krále provázet. Ve jménu Božím zmohutní jeho síla. Síla znázorňuje Hospodinem propůjčenou moc. Král se takto bude podílet na moci Boží. Bůh mu bude Otcem a skálou jeho spásy. Bůh ho ustanoví prvorozeným synem, nejvyšším mezi králi země. Slova „ty jsi můj otec“ vystihují adoptivní synovství izraelského krále. Čestný titul Izraele, „prvorozený syn“, je přenesen na krále. Hospodin pozvedá Davida nad všechny ostatní krále na zemi.
Následující verše jsou prohlášením obou smluvních stran, kde si smluvní partneři navzájem potvrzují svůj vztah ke smlouvě. „Navěky mu zachovám svou milost, má smlouva s ním platit nepřestane. Dám věčné trvání jeho rodu, jeho trůn bude jako věk nebes.“ Charakter obsahu smlouvy je vyjádřen slovy „milost“ a „věčné trvání.“ On sám, Bůh, se zavazuje jako věrný, spolehlivý pomocník a ochránce. A věčné zaslíbení Davidovým potomkům je zde znázorněno a zdůrazněno v kosmických rozměrech. Odevzdejme se do služeb Božích i my. Důsledky plynoucí z jeho milosrdného požehnání nás neminou.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.