„Pak vzal dítě, …objal je…“
„Pak vzal dítě, postavil je doprostřed nich, objal je a řekl jim: „Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“ /Mk 9,36-37/
Ježíš miloval děti. Nebyly pro něj jen „učební pomůckou“ pro učedníky. Jeho láska byla skutečná.
1. čtení: Jak 4,1-10
žalm: Žl 55
evangelium: Mk 9,30-37
Když Ježíšovi učedníci procházeli Galilejí rozmlouvali mezi sebou o tom, kdo z nich je největší. Ježíš se to dozvěděl a poučil je , že ten, kdo chce být mezi ostatními prvním, musí být služebníkem všech. A dává jim za příklad obyčejné dítě. Píše o tom Marek ve slovu určeném na tento den. Dítě svou závislostí na ostatních představuje symbol prostoty, pokory a chudoby. Proto je take vzorem člověka, který má naprostou důvěru v Boží pomoc. Dítě odpovídá, když je zavoláno, a neuvažuje ve svém srdci o své domělé velikosti jako dospělý, protože se to ještě nenaučilo. Pro dospělé lidi je často velice těžké začít někomu důvěřovat dětským způsobem. Považují to za něco naivního, z čeho byli vyléčení různými svými trpkými zkušenostmi a zklamáními.
Ve vztahu k Bohu a jeho království buďme jako děti. Dospělí jakoby nebyli schopni té jednoduché dětské víry, která se lehce dokáže nadchnout a bezmezně důvěřovat. Právě taková víra je však nezbytná pro to, abychom skrze ni mohli přijímat všechna požehnání Božího království. Náš vztah s Bohem je totiž jediným vztahem, v němž si jako dospělí lidé můžeme dovolit jednoduchou a upřímnou dětskou víru, která počítá se zázraky, dokonce se na ně spoléhá a dokáže je i přijmout. Nezapomínejme však nikdy na to, že Ježíš miluje nejen děti, ale miluje nás všechny, kteří v něj věří.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.