16.3.2020

Poutavý příběh o zázračném uzdravení Námana Syrského je zapsán v textu prvního čtení (2 Král 5,1-15a) . Kniha pojednává o dějinách izraelského národa v době sílícího nebezpečí nadvlády syrských králů, které nakonec vyústilo v zánik severoizraelského království. Náman byl úspěšným velitelem syrské armády. Na vrcholu své slávy však Náman onemocněl leprou, nevyléčitelnou chorobou, která pomalu rozkládá jeho tělo. Nakažlivá lepra znamená vyloučení ze společnosti – to platí i pro slavného vojevůdce. Lepra je pro něho horší než smrt, než hrdinně padnout v boji. Z úspěšného bojovníka se stává zoufalá ruina. Je vůbec nějaká naděje na uzdravení?

Náman se řídí heslem nemocný se stébla chytá. Tedy to, že se obrátí na židovského proroka Elizea, není nic následováníhodného, spíše logického. Jenže Bůh s ním skrze Elizea jedná specifickým způsobem. Náman především musí nejprve projevit pokoru. Jeho zásadním problémem byla pýcha. Ta se považuje za jednu z nejhorších vlastností, byla to pýcha, která svrhla satana. Jak příběh s Námanem komentuje podle Lukášova evangelia (Lk 4,24-30) Ježíš. Řekl: “A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman.” Když to slyšeli, byli všichni v synagóze, kde o tom Ježíš hovořil , tak naplněni hněvem, že ho chtěli dokonce za to svrhnout se skály.

Proč byl Náman uzdraven? Protože činil pokání. Musel se ponížit, sestoupit do Jordánu, přiznat sobě i okolí, že mu nepomohou jeho bohové, to oč se léta opíral a že si nepomůže ani on sám. Ježíš toto říká tzv. spravedlivým, kteří si mysleli, že pokání nepotřebují. Náman musel podstoupit bolestivé uzdravení, musel se pokořit, ale byl očištěn. Očištění od malomocenství zde znamená víc, než jen uzdravení. Jedná se o symbol nového života, v novozákonní perspektivě nového života s Kristem.