30.3.2020

Zuzana, o níž dnes budeme číst, je za údajné cizoložství odsouzená na smrt. A to na základě křivého svědectví dvou na veřejnosti vážených a uznávaných soudců, ale morálně zkažených mužů, kteří sami o ni usilovali. Nespravedlivě odsouzená však neztrácí naději a volá: „Bože věčný, ty znáš skryté věci, ty víš všechno dřív, než se stane, ty víš, že proti mně křivě svědčili, umírám, i když jsem neudělala nic z toho, co tito zločinně zosnovali proti mně.“ A Pán vyslyší její hlas. Najde se odvážný muž Daniel, díky kterému je soudní proces obnovený. Zuzana je osvobozená a dva chlípní starci potrestáni.

Příběh krásné, bohabojné a ctnostné babylonské židovky je o pevných morálních zásadách, o lidské odvaze, ale především o naději a důvěře v Boha, který neopouští ty, co v Něho věří. Kdo z nás se nikdy neocitl v situaci, kdy byl z něčeho neprávem obviněný? Chápeme proto velmi dobře situaci Zuzany a těšíme se spolu s ní, že Boží spravedlnost si našla způsob, jak se projevit. Je to také příběh o tom, jak lehce je možné někomu ublížit, zničit dobrou pověst,ba dokonce ho připravit o život. Hlavně je to příběh o tom, že Bůh na nás nikdy nezapomíná a to ani v těch nejtěžších situacích.

Janovo evangelium vypráví podobný příběh ženy opravdové cizoložnice. Daniel měl situaci jednodušší. Zuzana nezhřešila a bylo jen třeba dokázat její nevinnost. Ale tato žena má hřích a Ježíš v roli úspěšného obhájce nemůže dokázat nic jiného, než pravdu. Existuje ale jiná pravda, skrytá v každém z nás, a Ježíš ji všem připomíná: ať se každý podívá sám na sebe a pohlédne poctivě do svého srdce. Jeho záměrem není hodit kámen na hříšníky, ať je to cizoložnice, nebo farizeové a učitelé Zákona. On nechce nikoho zabít. Chce jen, aby každý vzal vážně sebe a svůj hřích, odhalil své kamenné srdce.