1.4.2020

Známý příběh tří židovských mladíků, kteří byli za vlády babylonského krále Nabúkadnesara odsouzeni k smrti pro svou víru a bez pohromy prošli ohnivou pecí, staví do protikladu víru v jediného Boha – Hospodina - a nerůznější formy modloslužby . Vyvrcholením vyprávění , sepsaného pro povzbuzení a útěchu těch, kdo byli pronásledováni pro Hospodinovo jméno, jsou verše Dan 3,17-18: „Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás . Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme.“

Tyto verše si uchovaly platnost v každé době. I dnes. Hospodin zůstává jediným pravým Bohem, před nímž jsou i ty nejokázalejší modloslužebné obřady, úkony či návyky něčím zcela bezvýznamným. Hospodin je Pán života. Každý, kdo mu slouží, si zvolil pravý život, i kdyby mu to přineslo utrpení nebo dokonce mučednickou smrt. Za všemi neřestmi modloslužby se skrývá odmítnutí jediného Boha; toho, jenž si zaslouží naši důvěru. Jinak se vrháme do otroctví hříchu. A mzdou hříchu je smrt. Opakujme si dnes často tato slova: Vysvoboď mě, Bože můj záchrance, z pece hříchů tohoto světa!