10.4.2020

O trpícím Hospodinovu Služebníkovi hovoří dnešní první čtení. O něm pronáší ústy proroka Izaiáše Hospodin své výroky, které nám zvěstují, že pro své utrpení bude vyvýšen do velké slávy a pro mnohé se stane zdrojem spásy. Prorok pak jménem celého společenství vyznává, že mnozí reagovali na bolest Hospodinova Služebníka nepochopením, které přerostlo z netečnosti v pohrdání a od slov odsouzení k potupě. Služebník však mlčí, když jej lidé pokořují a odsuzují na smrt. Podoben obětnímu beránku, poslušně nechal na sebe vložit hříchy druhých a mlčky je nesl. Teprve když dovršil svou smírnou oběť, pochopili ti, které svou obětí očistil, že se právě tím naplnil neproniknutelný Boží plán.

Kdo je Hospodinův trpící Služebník , bezvýhradně oddaný a poslušný svému Otci. Je to Ježíš Kristus. Ten,který když sám sebe vydal na smrt a na kříži v bolestech a slzách umírá, úpěnlivě prosí Boha o podporu se slovy, kterými i budeme odpovídat na verše dnešního 31 žalmu: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha“. A mnozí z nás si tuto odpověď Otci budeme opakovat po celý život a to i v hodině naší vlastní smrti. Úryvek z listu Židům ze 2. čtení nás přivede k přemýšlení o nekonečné hodnotě oběti, kterou Kristus přináší a kterou se zároveň stává. Ježíš před námi vystupuje v celé své vznešenosti, současně nám však zůstává stále nablízku a ukazuje nám cestu na naší pouti k Němu.