22.4.2020

Událost o dočasném uvěznění apoštolů za hlásání Božího slova v Jeruzalémě, kterou popisuje dnešní první čtení, potvrzuje pravdivost tvrzení Písma o tom, že: „Boží slovo nemůže být spoutáno, a to, ani kdybychom pro Ně třeba i zemřít měli, budeme s Ním dál žít“ (srov. 2 Tim 2,9-11) . Uvěznění si už v první noci vězení ověřili, že mají mocného ochránce. Dočteme se v dnešním žalmu 34: „Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl kolem těch, kdo Hospodina ctí a vysvobodil je“. Bůh chrání ty, kdo hlásají evangelium. Celý text čtení je proniknut jemným humorem. Zmatek židovské velerady, který mezi nimi nastal, když jim stráž oznámila, že apoštolové místo aby „seděli“ ve vězení dokonce znovu učí v chrámu lid, jsou dalším důkazem, že Bůh má smysl pro humor.

Kdo může zastavit Boží slovo? Bůh koná zázraky, aby jeho zvěstovatelé mohli hlásat slovo života. Člověk uvažuje: Proč tomu tak mnohdy není i v dnešní době? Nezapomeňme, že Pán nechrání zvěstovatele svého slova před uvězněním, ale že je dříve či později osvobozuje. Někdy je šíření Božího slova bráněno jednu noc, jindy celé roky nebo desetiletí. Boží slovo však bez ohledu na jakékoli překážky neohroženě postupuje dál – „až na konec světa“. Těm, na které dolehly útrapy komunismu, se zdálo, že doba víry už skončila. Budoucnost byla zahalena temnotou. Pak se nečekaně všechno změnilo. Podobná situace se v dějinách církve opakovala už vícekrát. Dodnes tak prožívá církev řadu uvěznění a osvobození. Pán ty, kdo hlásají jeho slovo, doprovází a různým způsobem vysvobozuje.