29.4.2020

Dnešní svátek sv. Kateřiny Sienské, panny a učitelky církve, patronky Evropy, přerušuje naši souvislou četbu ze Skutků apoštolů a dává nám nahlédnout do 1. listu sv. Jana. Apoštol se odvolává na poselství, které slyšel od Ježíše Krista a zvěstuje ho dál církevní obci: Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy (v. 5). Podmínkou pro společenství věřících s Bohem je pro Jana chození ve světle, ve kterém je Bůh; neboť „Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy“ (v. 5-7).Proto sv. Kateřina učinila slib, že bude patřit pouze Ježíši, který se stal světlem ozařujícím celý její život. Už jako mladičké děvče se co chvíli počala uzavírat do „své vnitřní cely“ a nepřetržitě setrvala ve společenství s Kristem na tomto světě do svých 33 let, kdy onemocněla a v bolestném utrpení v roce 1380 zemřela.

Od svých 16 let si zvolila duchovní cestu v řádu dominikánek, věnovala se psaní spisů, výuce, byla výjimečnou osobností v tehdejším životě společenském i politickém (papežské schizma). Vyznamenala se i jako ošetřovatelka nemocných v průběhu morové rány r. 1373. Uvědomila si tak míru lidského utrpení. Byla si vědoma, že kdo trpí, zejména pak ti, kdo trpí bez vlastního zavinění, se mohou setkat s Kristem a nalézat v jeho utrpení pravou povahu a plný význam utrpení lidí. Ve světle této pravdy se pak všichni ti, kdo trpí, mohou cítit povoláni k tomu, aby brali podíl na díle vykoupení, uskutečněného Kristem prostřednictvím kříže. Mít podíl na Kristově kříži znamená věřit ve spasitelskou moc oběti, již každý věřící může přinést spolu s Vykupitelem.

Ve světle evangelia, podle Ježíše utrpení musí vzbuzovat v učedníkovi obzvláštním způsobem lásku k bližnímu a k vlastnímu nasazení, aby postiženému posloužil v tom, co je nezbytné. Ježíš kladl důraz na skutečnost, že jakákoli služba lásky prokázaná trpícímu člověku je vlastně adresována samotnému Vykupiteli: „Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít, … (Mt 25,35-36). Na těchto slovech se zakládá celá křesťanská etika služby i sociálních služeb a také definitivní hodnocení utrpení přijímaného ve světle Kristova kříže. K tomu nám navíc poskytuje útěchu a naději i dnešní Matoušovo evangelium: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ (Mt 11,28-30).