všichni máme účast na jednom chlebě
Kalich požehnání, který žehnáme - není to účast v Kristově krvi? Chléb, který lámeme - není to účast v Kristově těle?
/1 Kor 10,16/
Možná jsem už udělal zkušenost, že i dělení a lámání může být bolestný proces. Kdykoli jej podstupuji a vzdávám se sám sebe, jsem spojen s Kristem. A v Něm sjednocen se všemi, kdo podobně jako On trpí…
1. čtení: Dt 8,2-3.14b-16a
žalm: Žl 147
2. čtení: 1 Kor 10,16-1
evangelium: Jan 6,51-58
Na cestě životem se mnozí z nás ocitnou v prostředí, v němž člověk vlastními silami nemůže přežít. Podobně tomu tak bylo při putování Božího lidu pouští, o němž dnes uslyšíme při prvním čtení z knihy Mojžíšovy. Oni tehdy teprve poznávali, že z bezvýchodné situace mohou vyváznout pouze s pomocí Boží, a že Bůh dokáže nasytit hladového nejen chlebem, ale i slovem. Apoštol Pavel je už o tom skálopevně přesvědčen. V listě Korinťanům píše dokonce o povinnostech křesťanů, podílet se účastí na společném uspokojování potřeb a to nejen tělesného, ale i duchovního nasycení spojením s Kristem v eucharistii.
Prostřednictvím této svátosti vejdeme do hlubokého osobního a niterného vztahu s tělem Kristovým, s jeho životem a láskou. My všichni, kteří přistupujeme k přijímání, i když je nás mnoho, vytváříme jedno tělo, tělo Kristovo. Evangelium podle Jana doplňuje jednotu mezi Božím slovem a chlebem v osobě Ježíše Krista, jeho těla a jeho krve. Jenom ten, kdo ho přijímá jako pokrm, má v sobě Boží slovo a tím i samého Boha. Pro přijetí eucharistie se jako hladoví a žízniví můžeme ve svatém přijímání vrhnout do náruče Boží, abychom nasytili a napojili svou duši.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.