14.6.2020
„Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!“
„Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: ʻPřiblížilo se nebeské království.ʼ Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“
/Mt 10,5-8/
Dokážu být hrdý na své náboženství? Když si uvědomím, k jaké budoucnosti mi Kristus otevřel dveře, chci o něm svědčit! Slovem i životem – jako ostatní apoštolové…
1. čtení: Ex 19,2-6a
Izraelité vyšli z egyptského otroctví (asi 13. stol. př. Kr.) a třetího dne se ocitli pod horou, kde se Mojžíš setkal s Bohem v hořícím keři. Zde Bůh uzavírá s Izraelem smlouvu, základní prvek vztahu mezi Bohem a Izraelem. Bůh nejprve připomene lidu, co pro ně učinil (náš text). Pak bude následovat smlouva – Desatero (Ex 20). Text čteme pro zmínku o „království kněží“, na kterou naváže evangelium.
žalm: Žl 100
Chvalozpěv vyzývá k předstoupení před Boha. Tato radostná výzva platí dnes nám, pokud chceme být lidem patřícím Bohu.
2. čtení: Řím 5,6-11
Vstupujeme do středu úvahy svatého Pavla, který obsáhle vysvětluje smysl a význam ospravedlnění z víry v Krista. Ospravedlnění, tedy možnost být s Bohem, neplyne z našich skutků či ze splnění nějakých norem. Jsme chybující hříšníci! Ale Bůh nás vysvobozuje činem Ježíše…
evangelium: Mt 9,36 – 10,8
Matouš nejprve popsal začátek Ježíšova života a jeho první veřejné vystoupení. Obsáhle informoval v Horském kázání o obsahu jeho zvěsti. Následně skupina lidí okolo Ježíše zažije první zázraky a teprve po tom Ježíš vyvolí ze skupiny apoštoly, které poprvé posílá hlásat evangelium. Desátá kapitola je celá věnována poslání apoštolů.
Když apoštol Pavel v prvních kapitolách listu Římanům rozvíjí úvahy o situaci Židů a pohanů ve vztahu k Bohu, dospívá k přesvědčení, že skrze víru jsou všichni díky Ježíšovu sebedarování, dokonanému na kříži, ospravedlněni čili spaseni. V dnešním textu z 5. kap. je jeho teologické rozjímání oživeno úžasem nad Kristovou nepředstavitelnou láskou. On totiž, když se „naplnil čas“, zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníky (v.6-8). Pavel srovnává tento čin s obecnou lidskou zkušeností, podle které může být někdo snad ochotný obětovat svůj život za toho, kdo si to zaslouží, ale ne za někoho, kdo se provinil. A právě v takové situaci bylo lidské pokolení, když Bůh daroval svého Syna Ježíše a ten zemřel za všechny. O tento čin se opírá křesťanská naděje (srov. Řím 5,2-5).
Vzkříšení Ježíše k věčnému životu vtahuje do oblasti svého vlivu všechny, kteří se mu s vírou a důvěrou odevzdávají. Zástupná smrt Ježíše Krista naplňuje veškerou spravedlnost, jeho vzkříšení otevírá druhou stránku lásky – záchranu pro věčné sdílení naplněného života s Bohem.
Jestliže Bůh skrze Krista ospravedlnil lidi, když na nich ještě lpěla vina, určitě nebude váhat završit jejich spásu nyní, když jsou novým stvořením (srov. 2 Kor 5,17). Právem se tedy mohou lidé chlubit dílem, které Bůh v Ježíši Kristu vykonal, aby se s lidstvem smířil (Řím 5,10). Chlubit se “Bohem” totiž znamená hledat a nalézat hodnotový střed a cíl mimo sebe, v Bohu Stvořiteli, který člověku otevírá věčnou budoucnost.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.