z Egypta jsem povolal svého syna
Obrací se ve mně srdce, rozněcuje i soucit. Nebudu jednat podle žáru svého hněvu, nezničím znovu Efraima, neboť jsem Bůh, a ne člověk, jsem Svatý uprostřed tebe, nevzplanu hněvem.
/Oz 11,9/
Povolání Syna z Egypta najde naplnění v Ježíšově příběhu. Dojemně popsaný nejen přístup otcovský, ale zdůrazněna je zde mateřská tvář našeho Boha.
1. čtení: Oz 11,1-4.8c-9
žalm: Žl 80
evangelium: Mt 10,7-15
Dnešní Ozeášův text je z celého Starého zákona nejdůležitější v otázce zjevení Boha-Lásky. Láska Boží je něžnou láskou otce, který připomíná synovi dávné dny, kdy ho vysvobodil z egyptského otroctví a jemně ho vedl za ruku. Lid neustále odbíhá na cestu modloslužby, avšak Bůh je vždy připraven vzít ho do náruče a vyjádřit mu lásku takovými projevy milosrdenství, které by měly lidstvo přesvědčit o síle, věrnosti a trvalosti Boží lásky k člověku. Něžnou niternost Boží lásky a zároveň její vroucí sílu nevnímal a nevystihl žádný jiný z proroků kromě Ozeáše. V jeho verších vyzařuje z Boží strany takové úsilí o spásu, jež zdaleka přesahuje jeho rozhořčení nad směřováním člověka na scestí.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.