27.12.2020 svátek svaté rodiny

Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon

Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše.
Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona.
/Lk 2,26-27/

Simeon a Anna se dočkali. Setkání s Ježíšem dovršilo jejich pozemskou pouť. Cesta, po které kráčím 
s Pánem, má být sama o sobě pro mě cílem!

1. čtení Sir 3,3-7.14-17a (řec. 2-6.12-14)
Tato kniha vznikla ve 2. stol. př. Kr. jako soubor rad mladému muži připravujícímu se na život, náš text je 
zaměřen na stárnoucí rodiče. Nejde tedy primárně o poučení nezletilých dětí.
Žalm 128
V záhlaví žalmu je označení „poutní píseň“. Lze si tedy představit rodinu putující do chrámu, kdy rodiče 
s hrdostí pohlížejí na své děti. A pak je snadné připojit se k radostné chvále i prosbě za děti i celou 
rodinu.
2. čtení Kol 3,12-21
V protikladu k „pozemským sklonům“ (Kol 3,5-11) křesťané jednají novým způsobem, jak ukazuje náš 
text. Výzva k jednotlivým členům rodiny je spíše letmým povzbuzením než propracovanou normou 
(podobně v Ef 5,1-6.9).
Evangelium Lk 2,22-40
Příběh evangelia odpovídá požadavku Tóry (Lv 12), aby matka byla po čtyřiceti dnech od porodu rituálně 
očištěna tím, že přinese do jeruzalémského chrámu oběť. Zároveň každý prvorozený chlapec byl 
zasvěcen Bohu.
www.vira.cz