Denní zamyšlení s Písmem

7.7.2015

7. 7. 2015 0:00
Rubrika: Nezařazené

Jákob však odvětil:"Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš." Gn 32,26

Požehnání znamenalo v nejstarších dobách zvláštní sílu, kterou Bůh umožňuje člověku úspěch. Izraelci nerozlišovali mezi touto silou (vnitřní mohutností) a jejím vnějším důsledkem.

Všeobecně se předpokládalo, že to, co ovlivňuje život, může být nositelem požehnání, tedy i neživé věci. Předpokládalo se, že sobota je požehnaným dnem více než ostatní dny. Může být žehnána archa úmluvy, prorocká hůl, kámen nebo oběť.

Požehnání se projevuje různě: schopností vládnout, „schopností“ kněžství – být prostředníkem mezi Bohem a lidmi, bohatstvím stád a úrody, vítězným vedením válek, u ženy plodností atd.

Žehnat lze věci při uvedení do užívání nebo při příležitosti předávání úřadu. Přímluvná žádost člověka nebo církve v modlitbě o požehnání se nazývá požehnáním.

Požehnání je možno předávat, ale jen na toho, kdo je schopen požehnání přijmout. Abrahám přenesl své požehnání na Izáka, ten na Jákoba. S Jákobem šlo požehnání do Cháranu. Zde z něho těžil Lában. Z Jákoba přešlo požehnání na Josefa, pro něhož Bůh žehnal Putifarovi. zpracoval František Mráček

Sdílet

Komentáře

JanaD slavný zápas Jákoba na břehu potoka Jabok zápas, ze kterého Jákob vyšel sice zraněný, ale jako vítěz; Jabok není jen potok ve Starém zákoně, ale také výborná škola v Praze

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka